Temní elfové



Temní elfové jsou stejně jako jejich vznešení bratranci velmi dobří v magii, ale místo farmářů a dřevorubců jsou slušní kameníci a horníci. Největší výhodou temných elfů je vyrovnaná kombinace zbraní a magie. Válečníci temných elfů nejsnadněji poráží lidi a trpaslíky.


  • Pustina: magická energie +20, naleziště nerostů +15 a úrodnost půdy -15.
  • Hory: naleziště nerostů +25, magická energie +10 a úrodnost půdy -25.
  • Bažiny: magická energie +30, naleziště nerostů +0 a úrodnost půdy -20.

Výhody a nevýhody temných elfů

  • Jednotky temných elfů jsou lehce nadprůměrné (kvalita jednotek 51), a zároveň jsou velmi rychlé (průměr rychlosti jejich jednotek je 70{ryc).
  • Temní elfové mohou mít v bariérách o jedno obranné kouzlo více.
  • K vyslání armády, zlodějů či magie je potřeba odehrát minimálně 8 tahů.

Jednotky temných elfů



Kouzla temných elfů

Svitky čarodějnické

Svitky kněžské

Svitky přivolávací

*) toto kouzlo mají pouze temní elfové

Legenda o temných elfech

Bůh: Adaran

Nejmladším ze všech šesti národů je rod Temných elfů. Někteří tvrdí, že vlastně ani nejde o samostatnou rasu, ale elfové dobře vědí, že jejich temní příbuzní už s nimi mají opravdu pramálo společného. Temní elfové zavrhli svou bohyni i domovinu, předky i sami sebe. Odešli do pustin, aby tam hledali a následovali temnou cestu. A jen Adaran a jeho dvojče a manželka Cari vědí, kam je nakonec zavede.

Všechno to začalo Válkou bohů. Do té doby žili elfové v souladu se vším, co rostlo a dýchalo. Neznali násilí bez užitku. Znali smrt, ale jen nehodou nebo lovem z hladu. Sami nestárli a nescházeli vahou let, neznali nemoci ani zabíjení z rozkoše či vzteku. To však změnila Válka. Když se elfové vrátili po té strašné události do svých domovů, mnozí z nich byli trvale poznamenáni hrůzami, které prožili. Pronásledovaly je zlé sny a nedokázali se smát. Všude viděli jen zkázu a beznaděj. Jejich příbuzní se jim snažili pomoci. Věřili, že jde jen o nemocnou duši, že staré rány zhojí čas a láskyplná péče.

Pak se však mezi Temně snícími objevila elfka. Chodila mezi nimi a její hlas strhával silou a přesvědčivostí. Oděna v hávu z těžkých ponurých látek, s vlasy ostříhanými a zrakem naplněným viděními, promlouvala k davům o Chaosu a koncích a Stínech za okny Světa. "Celý Svět je jen iluze!" kázala Temně snícím. "Ve snu mi šeptal Adaran pravdy, které nám měly být utajeny. Jsme klamání, klamejme tedy! Jsme předurčeni ke zkáze, zkázu tedy šiřme! Naše duše jsou karikatury bohů, pusté a nedokonalé, do pustin tedy odejděme a tam hledejme Temnou cestu, Cestu k Chaosu. Ať nás Intrikán vede zrádnými zákruty a Slepá náhoda určí naše osudy hodem svých kostek."

Ostatní elfové se je snažili zadržet, ale oni neposlouchali. Ostříhali si vlasy, zahodili šperky a jemné látky, oblékli oděvy z kůží a kožešin, protože chtěli i navenek vypadat tak, jak si připadali uvnitř – jako umírající zvířata. Vzali zbraně vyrobené z kostí nepřátel a chladné, vražedné oceli, a také mocná žezla a jiné artefakty, nakrmené Adaranovou zrádnou mocí. Ve hvozdech už je nikdo neviděl, leda jako líté nájezdníky s krvežíznivýma očima, sršící zvrácenou magií.