Nekromanti

Jsou to vlastně zlí lidé a jiné bytosti, kteří se rozhodli věnovat se temné magii a jsou v ní velmi dobří. Největší výhodou nekromantů je tedy silná a spolehlivá magie. Jejich stvůry nejlépe bojují proti lidem a skřetům.

• Bažiny: magická energie +40, úrodnost půdy -15 a naleziště nerostů -15.
• Hvozd: magická energie +25, úrodnost půdy +10 a naleziště nerostů -25.
• Pustina: magická energie +30, naleziště nerostů +10 a úrodnost půdy -30.

• Nekromantí jednotky jsou podprůměrné (kvalita jednotek 49), a zároveň jsou pomalejší (průměr rychlosti jejich jednotek je 55).
• Mají k dispozici speciální bojové kouzlo Thilisiny přízraky.
• Vládci magie – kouzla nekromantů při seslání neselhávají (netýká se vyhodnocení kouzel v boji ani kouzel cílených proti bariérám soupeře). Šance na vyprchání trvalého kouzla, které je seslané, ale není v magické knize, je stejná jako u ostatních ras.
• Oživení mrtvých - 6% mrtvých jednotek je po boji zachráněno. I jednotky s regenerací jsou takto (navíc) oživeny.
• Nekromanti mohou mít v bariérách o dvě obranná kouzla více.
• K vyslání armády, zlodějů či magie je potřeba odehrát minimálně 9 tahů.

• Speciální stavby Hřbitov, Mučírna
• Bonus +40% ke stavbě Magická bariéra
• Bonus +20% ke stavbě Obětiště
• Vylepšení země Stínoví strážci (cena 500) - Zvýší sílu vyslaných Místních ochran o 15%.
• Vylepšení země Padlí černokněžníci (cena 800) - Zvýší sílu Thilisiných přízraků o 10%.
• Složení domobránců: 40% nemrtvý, 35% drak, 20% elementál a 5% stroj.

Bohyně: Thilis

Thilis prý kdysi byla překrásnou dívkou. Pleť měla jako z porcelánu a bledé lokny bohaté a živé. Lehce kráčela po Světě a neznala starosti. Zatímco ostatní tvořili skálu a vodu, zvířata a národy, Thilis svobodně tančila po mladé zemi. Až do dne, kdy propadla prokletí lásky.
Nejstarší příběh nekromantů vypráví o muži, elfovi či člověku (kdo to dnes může říct). Jeho ruka byla pevná s lukem i mečem. Žádný netvor nikdy neunikl jeho hněvu. Jeho chůze byla krokem šelmy a na očích mu ležel stín. Jeho jméno odvál čas, jen jedna si ho pamatuje, ke své věčné smůle a nekonečnému hoři.

Toho dne, kdy ho poprvé spatřila, zrovna lovil. Pronásledoval svou kořist daleko od domova, až do nebezpečím naplněných bažin, patřících bohyni Yregwyn, Thilisině matce, královně Smrti. Ale on se nebál. Vystřelil šíp tak jistě, až se Thilis zatajil dech. Bylo to, jako by zasáhl Thilisino, a ne netvorovo srdce. Muž dobrodil ke zdechlině, vytáhl šíp obratnou rukou a usekl bestii hlavu. Tu si sebou hodlal odnést, jako trofej, důkaz své statečnosti. Obrátil se k odchodu, když vtom ji zahlédl. Jen jako slabounké světélko na okraji zorného pole, mihla se a zmizela, poděšená svými pocity.

Muž rázem zapomněl na netvora, na zrádnost bažin i svůj lid, očekávající jeho návrat. Zavolal na to mámivé zjevení a měl pocit, že ho na chviličku uviděl za blízkým rákosem. Vrhl se tam, brodě se vzdorujícím močálem. Ale když k rákosu dorazil, ona už tam nebyla. Zuřivě se rozhlížel, volal a naříkal a sekal rákos ostrým mečem, až se Thilis odvážila blíž. Muž zahodil hlavu netvora a vrhl se k ní. A ona opět unikla. Tak ji pronásledoval, klel a sliboval, dokud nepadla tma a on už nevěděl, kde je. Poztrácel luk i šípy, meč mu utonul v močálu, boty uvízly v bahně, plášť se rozedral na potrhané cáry. Hlas mu ochraptěl a v očích mu žhnulo šílenství, jako odraz bledého světélkování jejích dlouhých vlasů.

Tak před ním ubohá Thilis prchala, vyděšená i šťastná, až ho zavedla do záhuby. Padl do hluboké, kalné tůně, zamotal se do zrádných bahenních rostlin a tam zemřel, v pevném sevření bažiny. Když ho ztratila, Thilis ho hledala. Volala ho jménem, které zná jen ona, se slzami a nářkem. Ale on jí neodpověděl. Dlouho ho nemohla najít, až konečně došla k oné hluboké tůni. A tam ležel, bledý jako ona, s vlasy z dlouhých bažinných travin a očima z červů. Thilis ho hladila a líbala, už neutíkala, ale on ji neslyšel.

A tak Thilis pozvedla utrápenou tvář a oslovila svou matku. Yregwyn k ní přišla, řka: "Dcero má, jak ti mám vrátit to, co je teď mé? Nech ho snít zde v mém utišujícím náručí. Buď znovu volná." Ale Thilis nedokázala rozlomit pouta lásky. Prosila a žadonila, až obměkčila Yregwynino ledové srdce. "Vstaň a choď!" přikázala mrtvému. "Dýchej a mluv!" A Thilis si vyrvala srdce a dala je svému milému: "Ožij a miluj! Miluj, jako miluji já!" A mrtvý vstal a vykročil, nadechl se a promluvil. A jeho srdce bilo, hlasitě a pravidelně. Podíval se na svůj mámivý přelud, a v tu chvíli se zděsil. Neviděl krásnou dívku. Před ním stála vychrtlá, špinavá osůbka s propadlými tvářemi a zcuchanými šedými vlasy. A místo srdce měla zející díru. Tak před ní prchnul.

Thilis zůstala sama a její láska se změnila v nenávist. Štěstí a bezstarostnost, které znala předtím, se změnily na neštěstí a zkázu. Plíží se temnými místy a roní slzy rozkladu a nákazy. Ve věčném příšeří bažin hledá a připodobňuje sobě elfy, lidi, trpaslíky i skřety, probouzí mrtvé a povolává zbloudilé duše. Ale ani její milý na ni nedokázal zapomenout. Thilis mu dala své srdce a s ním i prokletí věčné lásky. Jeho láska se ovšem obrátila k moci, vyplývající z vědění. Chtěl znát tajemné postupy, kterými mu Thilis se svou matkou vrátily život. Bádal až za hranicemi zla, shromažďoval zakázané knihy a prokleté artefakty. A mnozí ho následovali, klaněli se Thilis jako své bohyni a tvořili pro její větší slávu a svou větší moc další přízraky a oživlé hrůzy. Tak vznikl národ nekromantů.