Vítězný klan VII. věku

Králové a královny, pánové a dámy, čestní a proradní, vy všichni slyšte...

Dny bojů a krve, zasvěcené šílené touze zavděčit se prastarým bohům a jejich zvráceným očekáváním, konečně skončily. Nad bojištěm zavládlo nepřirozené ticho, přerušované občasným zatřepotáním modročerných praporců. V dálce za horizontem vychází nové slunce, kouzlící úsměvy ve tváři i srdcích vítězů. Nastal nový den, den který nepatří bohům ani jejich přisluhovačům, den oslavující třetí příchod pravých Draků.

Chtělo by se říct, že toto vítězství bylo ze všech tří nejjednodušší, nebo to tak spíše při pohledu zvenku vypadalo. Nicméně jako už mnohokrát předtím, zdání může klamat. Je pravda, že země Draků vzkvétaly pod ochranou výhodných smluv, takže všude vládl klid, mír a blahobyt. Tak či tak bylo jasné, že čas zkoušek přijde, a s ním také čas, kdy Draci budou stát čelem nepříteli.

Kolo osudu se zatočilo a pohrálo si s každým z nás, s někým víc a s někým méně, každopádně jak už je to dobrým zvykem, Dračí žreb nebyl úplně k pousmání. Sotva se rozehrála tato šílená partie božstev, už jsme hleděli vstříc zástavám silného klanu Lva. Roky bojů byly kruté a Lvi nám nedarovali vůbec nic. Naopak, když se misky vah začaly naklánět na naši stranu, udělali vše proto, aby naše ztráty byly co největší. Rozhodně můžeme potvrdit, že nechybělo mnoho a mohli jsme odcházet se slovy „hic sunt leones“.

Ač jsme znovu doufali v přízeň štěstěny, opět se k nám otočila zády, tedy alespoň co se protivníka týče. A tak se den se dnem sešel, a my si znovu zatančili tanec smrti s klanem Lišek. O tom jak těžký boj to byl, svědčí už to, že první dva roky jsme tahali za kratší konec, nicméně mohutná ofenzíva třetí roku bojů přeci jenom rozhodla v náš prospěch. Nezbývá než konstatovat: „nebýt rozmařilých a zkažených božstev tohoto světa a hlavně jejich škodolibosti, Lišky byly rozhodně soupeřem hodným rozhodujícího boje“.

Při vší úctě ke klanu Hada, o nich se toto rozhodně říct nedá. Finální střet byl v podstatě rozhodnut prvním rokem, přičemž rok druhý to pouze podtrhl, takže roku třetího už naši útočníci raději přispěli sílou svých armád k vyhnání polotrotlů, tedy polobohů, z tohoto světa.

Tak tedy Drak roztáhl svá mohutná křídla a jeho vítězný ryk se nese k nebesům. Jména neporažených dračích králů jsou tak, jak je tomu v klanu Draka zvykem, vyryta do kamene a tak zachována k věčné slávě. Prastará dračí píseň, jenž znovu ožila, se nese do všech koutů známého i neznámého světa, vítajíc zrození nesmrtelných Draků... .

Draci se vrátili; neporažení a vítězní..., a za toto patří dík každému jednotlivému členovi aliancí Coin Toss a Dark Star. Nebudu vyzdvihovat jednotlivce, neboť tento věk, víc než kdy dřív, bylo vítězství dílem ryze společným, a každý jednotlivec na něm má svůj neodmyslitelný podíl.

Takže ještě jednou DÍKY všem a ať žije Drak v každém z nás.

lord Ragnar, pán Kola Osudu a toho času hlas klanu Draka

Tento věk přinesl mnoho farmících, ale také i bojových zážitků. Dračí cesta to nebyla vůbec jednoduchá. Nabroušené Lvy vystřídaly nadržené Lišky, se kterými jsme svedli velmi krásné boje. A finále... třešnička na dortu.

Nebudu zde komentovat výkony jednotlivých hráčů, neboť každý dračí bojovník podílel se svým maximálním úsilím na chodu Dračího klanu, a nebýt takovéto kvalitní teamové práce, těžko bychom dosáhli tohoto vítězství.

Díky proto vám všem za příjemné hraní, teamovou hru a přístup, čehož si moc vážím, také krásné boje a v neposlední řadě občasné zvýšení mého krevního tlaku.

Lothar de la Fortuna, vůdce aliance Coin Toss

Rád bych poděkoval nejen celému klanu, ale i jednotlivcům, které mám v alianci.

Nejvíce poděkování však patří:
Tomu, který nás dal dokupy před celými věky a vedl přes čest a slávu až k temnotě a stínům, Forbiddenovi. Nejen bývalému vůdci, ale i zkušenému zloději a sabotérovi, kterému občas házím klacky pod nohy.

Ladrielovi, bývalému kouzelníkovi, trošku horšímu betonáři, ale dobrému útočníkovi, který ač ne příliš komunikativní, dovedu si tuto alianci bez něj představit jen těžko.

Merlotovi, kterého jsem za staré verze moc neznal, ale v nové to pod vedením mé osoby vydržel celé věky a též se stal neodmyslitelnou součástí této ali. Bez těch tří bych to vůdcování dávno zabalil a je mi ctí se s nimi díky loajalitě a herním výkonům zapsat do Síně slávy již potřetí.

Dále Victorovi Nefariovi, i s ním jsem prošel X věků, vždy se staral nejen o zábavu v alianci, ale též o dobrý útok. Díky ti za veškerou prudu, připomínky a plánování útoků v době, kdy já nezvládal.

Krahujcovi děkuji za nápady, útočnou morálku, a omlouvám se mu za nesplněné sliby. Snad je ti ta Síň Slávy aspoň malou náplastí za ty útoky, kterých ses nedočkal.

Snichovi též díky, za neuvěřitelnou farmu, podporu snad každého v alianci na jeho vlastní úkor, když to bylo i nebylo potřeba, a snad jsi v Temné Hvězdě moc nezblbnul.

A nakonec i Ferodlak, tomu díky za shovívavost, se kterou si zvolil jak rasu, terén, tak dokonce i post obránce. Snad tu za ten věk zažil něco, na co nezapomene, a v rámci možností si ho užil.

A co se klaníků týče. Tak ty, se kterýma jsem komunikoval nejvíc. Lothar zaslouží dík za neutuchající poznámky a připomínky, které ne vždy měly efekt, jaký by asi měly mít. Kočce, který se staral o zábavu v celém klanu a neustal, protože nebýt něj, bylo by v klanu mnohem více nudy a ticha. A nakonec i Ragnar, který to s námi kupodivu přežil i ve druhém věku bez následků na stavu psychickém i fyzickém.

Toť ode mne vše a budu se na vás všechny těšit v budoucnu na polích plných tuřínů i těch zalitých krví našich armád.

Sheval Guillotine ze Sigil the Bastille.