Zdá se to jako před tisíci lety, kdy skupina válečníků a mágů spojila své síly a stanula proti celému světu. Naplno se rozhořely boje, a mocní začali umírat stejně jako ti slabí. Velmistr Ragnar Stark padl při cestě na shromáždění Černých Heroldů Naděje. Trpasličí král Derin byl škaredě poraněn, odnesen do svých komnat se mnoho dní zotavoval.

Vše bylo připraveno, ovládnutí světa započalo. Hordy krvežíznivých nepřátel se vrhly na Derinovu pevnost, po světě se roznesly zvěsti o jeho zranění. U brány do svých komnat, opuštěný po smrti všech svých poddaných, čelil vládce trpaslíků silám chaosu. Jeho sekera se ztupila, jeho přilba pukla, jeho duch se vydal do náruče Yregwyn.

Smrti nebylo dost. Armády protivníků napadly Lothara, vládce všech živlů. Elfí král přivolal svoji moc a vrhl ji na útočící zrůdy. Povídá se, že sám Areli tehdy vedl Lotharovu ruku a ochraňoval jeho duši. Míjely měsíce a stále přicházely další a další armády znepřátelených království. Lothar padl únavou, jeho dar byl ztracen, země rozbořena. Další z nás byl pryč.

Boje probíhaly dál. Příval vojsk se rozbíjel o naše hradby, dnem i nocí, nikdy neustával. Mladý elfí mág Netlharion byl rozerván hladovými démony, jeho stříbrné věže byly svrženy a lid padl do otroctví. Jak jsi tohle mohla dopustit, Issae?

Další stateční rozšířili naše řady. Bylo nás nemnoho, unaveni po letech bojů jsme čekali na vysněný triumf.

Vyhráli jsme? Nepamatuji se. Samet pokryla krev. Stále mne straší moji mrtví přátelé a protivníci, kteří padli mou rukou. S nadějí vzhlížím ke dni, kdy budu očištěn, kdy mne navštíví její herold.

Kdo hledal smrt, ten ji našel.