Bylo krátce po půlnoci, noční větřik zlehýnka pofukoval a podzimní chlad pronikal pracujícím králům pod kůži. Teprve před pár minutami oni a jejich armády odolali ve vítězné bitvě poslednímu náporu znepřáteleného bloku aliancí, šikům nepřátel, kteří nechali spálit své domovy, aby bojovali až do konce. Do konce, který jim však přinesl pouze porážku. Když se krátce po půlnoci rozezvučel nad bitevním polem vítězný ryk volající slávu Taranisovi, králové již dávno stáli před téměř dostavěným palácem. Odešli z bitvy dříve, vida, že vítězství již nemůže být ohroženo. Vlastnoručně zapálili tisíce pochodní a rozsvítili tak celý kopec, na kterém se měla tyčit nejslavnější budova všech dob – Taranisův palác míru. Měsíc bledými paprsky matně ozařoval celou stavbu a spolu s praskající smůlou z loučí roztančil divoký tanec Stínů. Věž Stínů dominující severní části paláce se tyčila skoro až ke Hvězdám a vrhala temné poskakující siluety do celého okolí. V nejhlubší temnotě pod věží se pak nalézal monumentální Koridor noci vybudovaný na počest nejvěrnějších spojenců. Hned vedle bylo lze najít rozsáhlou severní loď stavby zvanou jako sál Temného Světla. Dvůr Bílého štítu zbudován byl tak, aby doplnil dříve zmíněné části paláce v trojúhelník, symbolizujíc tak nerozlučné spojenectví, které právě vešlo do historie. Nejvyšší z celé stavby však byla Taranisova Osudová věž, nacházející se zcela uprostřed. Právě její zbudování mělo být posledním krokem v celém projektu stavby. Pár minut po půlnoci položili králové, stojíce na dřevěném lešení, na štíhlou Osudovou věž krásnou zlatem se blyštící kopuli. Když kopule konečně dosedla na své místo, palác byl dostavěn. Taranisův palác míru jest hotov.

Heroldi překypující radostí a uspokojením začali slézat dolů právě v okamžiku, kdy se ke kopci začaly valit zástupy lidí. Vojáci v potlučených zbrojích, sedláci v kožešinových vestách i pradleny v obyčejných bílých halenách. Všichni se běželi podívat, co se bude dít. Žádný obyvatel Svědomí, Velkovévodství Temna, Plexisu, Zátoky Suerte, Fontány Krve, Krvavého ráje, Síně posledního soudu, Grubaronnanu, Necrosference ani Bargoranu zde nechyběl. Všichni museli vidět, jestli se naplní pověst a brána paláce se otevře pro jejich vládce, aby jim otevřela cestu do lepšího světa, do nekonečné Síně slávy.

Hned jak seskočil z lešení na zem poslední z heroldů, vrata paláce se otevřela a odhalila magickou bránu, která zde ještě včera nebyla. Na vrcholek věže se z noční oblohy snesla silueta Boha Osudu a požehnala všem přítomným. Všechny choroby byly uzdraveny, rány zahojeny a stará neštěstí zapomenuta. Lid Taranisův zvítězil a byl náležitě odměněn. Do jejich duší vstoupil klid a mír. Následně Taranisův zvonivý hlas vyzval, aby největší králové a panovníci tohoto věku vstoupili do Síně slávy. Všechny pohledy se upřely na Heroldy a všichni prostí obyvatelé se mlčky naposledy rozloučili se svými vladaři. Ale heroldi nevstoupili. Místo toho poklekli pravým kolenem na zem, tak jak to lidé činí, když přichází někdo velmi vážený, a otočili tvář k západu. Chvíli se nic nedělo, ale brzy se na západě objevily siluety asi třiceti mužů kráčejících hrdě se vztyčenými hlavami. Tajemný svit bledého měsíce jim matně ozařoval tvář a dodával jejich vzezření velkolepost. Byli to panovníci aliancí Hvězda noci, Temná světla Stínů a Order of White Shield. Když tito přistoupili k Paláci míru, heroldi povstali a sborovým hlasem oznámili: "Taranisi, pane náš, toto jsou největší králové tohoto věku – nechť oni vstoupí jako první."

Chvíli se nic nedělo, pak však rozetnulo ticho nepříjemné konstatování Boha Osudu: "Lituji. Jen ten, kdo přiložil ruku k dílu a pomohl dostavět mou stavbu do celé své monumentální krásy, jen ten smí vstoupit. Takový je zákon a mé rozhodnutí nemůže být jiné. Vaši přátelé se fyzicky do Síně slávy nedostanou, avšak budou zde žít navěky ve vašich srdcích. Tak se stane, že jejich skutky nebudou nikdy zapomenuty." Heroldi chvíli váhali, pak se mlčky naposledy objali s panovníky spřátelených aliancí a jeden po druhém vstoupili do magického portálu. Snich, Cornie, Ferri, Lecis, Lothar, Ojtík, Balthus, Dai-Oni, Torosar a Grubar postupně mizeli v pulzujícím prostoru na úrovni vstupní brány paláce a ztráceli se z očí smrtelníků. A s posledním krokem posledního z nich zmizela ze světa reálná podoba heroldů a jejich život se navždy přesunul pouze do myslí a vzpomínek těch, co je znali, ať již osobně nebo jen z doslechu. Jejich jména se staly legendou a o jejich skutcích se vyprávělo u každého táborového ohně, u kterého byl přítomen klid, mír a duševní rovnováha. Prostí spoře odění lidé s dojetím ve tvářích ještě dlouho postávali v sychravé noci a zasněně hleděli na obrysy velkolepé stavby.

„Maminko, mně je zima!“ vytrhla ženu středního věku ze zamyšlení desetiletá holčička a zatahala mámu za šos kabátu.
„Už jdeme, holčičko. Jdeme domů! A zítra budeme vstávat velmi pozdě,“ usmála se mile maminka na svoje dítě, přivinula jej do náručí a vyrazila směrem domů k rodinnému krbu. K rodinnému krbu, u kterého vychovala kupu dětí, kterým před spaním vyprávěla legendy a pohádky o Taranisových heroldech. A jak končí každá správná pohádka? No přeci takto – „Třeba jednou přijde čas a oni se opět vrátí do světa králů a rytířů, do světa bitev a magie. Do světa Vojevůdců a Čarodějů!“

*      *      *      *      *
Tak jako má konec každá pohádka, má konec i každá hra a je mou příjemnou povinností zhodnotit její průběh. Nemá smysl rozebírat působení jednotlivých králů a aliancí, rozvoj jejich zemí a nekonečné boje. Nemá smysl řešit, co by se stalo kdyby a nemá smysl ani polemizovat nad tím, kdo byl ten zlý a kdo ten hodný. Důležité je, že je konec a že si snad každý dobře zahrál a nalezl si v této báječné hře svojí porci zábavy i otrávení, porozumění i konfliktu, radosti i strasti a úspěchů i neúspěchů. Věřím, že si každý nalezl to svoje a když si vzpomene na posledních pár měsíců, vybaví si jen ty příjemné okamžiky. Za naši alianci mám tu čest říci, že jsme se bavili výtečně a náš dobrý pocit z kolektivní hry byl ještě okořeněn tím, že se podařilo zvítězit. Jako vůdce vítězné aliance bych vám pak rád představil, jakou strategii obrany jsme zaujali při hájení finálky proti nepříteli, který byl v podstatné většině, mimo jiné i proti nepříteli, který v den, kdy jsme začali stavět, prohlásil na veřejných forech, že postavit momentálně finálku není možné (a Torosar s ním na foru ochotně souhlasil, vida na centrále našich postavených 30 %).

0. den – máme postaveno 30% finálky, zhruba 1000 magické obrany, 100% bonus z obranných budov a co možná nejsilnější magické budovy. Většina zemí má dostatek hrdinů na rychlost, důležitý to faktor obranného mechanismu. Bavíme se o možnostech obrany. Výsledkem dlouhého jednání a řešení jest následující – všechny země naplní bariéry odshora až dolů útočnými kouzly s velkou rychlosti a ničivostí – kdo může, plní bariéry bleskem a skřeti a trpaslík sesílají rány z nebes. Tím bychom měli díky velké statistické síle obrany usmažit beze ztrát každého utočníka, který nezlomí kouzlo. Zbytek dokonají rychlé jednotky. Další úvaha vychází z pohledu na protivníkovy země. Koukáme se, kdo nám tak půjde bořit finálku a zjišťujeme, že valná většina nepřátel jsou trpaslíci. Za předpokladu, že se nepřítel bude chovat logicky se tedy dá očekávat koberec na nekromanty ve stylu Tharesiho štít a kombo katapultů. Balthus přichází s geniálním nápadem – prohodíme si armády tak, abychom k nekromantům nahromadili všechny naše jednotky s bonusem na stroje a na pěchotu. Do ostatních zemí, na které se útok katapultů nepředpokládá pošleme jednotky nekromantů. Snížení všech našich armád na 66 % síly by se mělo vzhledem k získaným pozitivním bonusům vyplatit.

1. den – nepřítel objevil na centrále 30 % paláce. Připravujeme obranu. Sestavujeme plán posil a jsme spokojeni. Očekáváme útok na Balthuse (druhý nejslabší nekromant a relativně nízké bohatství. Navíc nepřítel ví, že má draky a nedávno mu spadla věžka. Má ji sice znovu postavenou již na 10. levelu ale stejně je to pravděpodobný cíl.). Rozděluji všechnu svoji armádu s bonusem na stroje mezi Balthuse a Grubara. Výměnou dostávám jejich zlaté draky. Lothar a Torosar dělí své voje mezi Snicha a Ojtíka a obratem jim přilétají rovněž draci. Plán je sestaven, u nekromantů nejsou skoro žádné dračí jednotky. A je tu přepočet – finálka stojí!! Koberec šel do Grubara, kde jsme kouzlem a dobrým bonusem jednotek bez drastických ztrát zvítězili. Taktika se povedla. Seslané Hněvy Drakopánů na moje paladiny byly vtipnou třešničkou na dortu.

2. den – máme postaveno 40% a bouřlivě diskutujeme nad obranou. Polemizujeme nad tím, jestli si nepřítel uvědomil, že Grubar měl doma jen 50 draků a ti zbylí se „někam poděli“.. Podle reakcí na veřejných forech se zdá, že nepřítel si myslí, že u Grubara byly posily „navíc“ a někdo prozradil cíl útoku. To je dobré, protože to rozdělí nepřátele na více táborů. Řešíme, zda znovu vyměnit jednotky. Shodneme se, že ano, ale v menší míře. Zhruba v 22.00 přichází Ferri s informací, že mu někdo napsal, že koberec půjde na mne, na Cornieho. Jsme podezřívaví a tušíme informační kachnu, přesto mne raději neposíláme do posil a zajištujeme trochu Snichem. Zbytek obrany plánujeme bez Cornieho jednotek. Je tu přepočet – byla to kachna a 40útoků šlo převážně opět na Grubara a zčásti také na Balthuse. Nicméně finálka stojí.

3. den – naše propočítaná optimalizovaná obrana naráží na nezájem ze strany bořičů. Asi s námi už nehrajou. Pravděpodobnější je ale nachystání mocné ofenzivy na další den.

4. den – 40 útoků na Bargoran zastihlo Torosara v jeho zemi samotného se svojí armádou. Bez posil ale také posily nikam neposílal. Udržel a zvítězil. Je dobojováno. Již není v lidských silách finálku zbořit. 60% paláce míru a zdevastované země nepřátel, po kterých se proháněly krvelačné šiky našich spojenců dává jistotu.

5.-7. den – již není problém přeposlat posily tak, aby nebylo možné naše země dobýt. Nic zvláštního se neděje a v roce pokoje (142.) ukončují Taranisovi heroldi věk postavením paláce míru.

Děkuji ještě jednou našim spojencům z Hvězdy noci, Temných Světel Stínů a Order of White Shield za to, že nám pomohli zvítězit a za to, že jsou to báječní lidé, kteří se s námi výborně bavili a s nadhledem odolávali četným urážkám ze strany závistivců. Bez Vás by to nešlo!! Děkuji i aliancím Přátelé zeleného údolí a The Others, které s námi sympatizovaly a po většinu věku nám v rámci možností pomáhaly.

Děkuji jménem celé naší aliance i soupeřům za to, že nám přichystávali horké chvilky ve válkách, příjemné radosti nad vítězstvím a také škodolibou zábavu. Říká se, že vítěz nemá kritizovat, ale pouze chválit. Bohužel však bylo dění tohoto věku natolik prolezlé urážkami, závistí, ponižováním se, pomlouváním, politikařením a také nesmyslným žvatláním, že se nenajde mnoho našich nepřátel, které bych mohl podle svého morálního cítění vynést do výšin ušlechtilé a rytířsky bojující aliance. Nejpřísnější měřítko hodnocení v tomto ohledu však několik aliancí, které s námi bojovaly, přeci jenom snese. Smekám klobouk před aliancí Order of White Shield, která bojovala hrdě, statečně, chytře a hlavně mlčky a zasadila nám mnoho silných ran v počátku věku. To, že se válka protáhla na delší dobu a způsobila razantní zpomalení rozvoje naší aliance způsobila zase naše hrdost, nicméně lze nakonec válku hodnotit veskrze pozitivně, neboť velké férové boje nás nakonec svedly v přátelství, které přetrvalo až do vítězného konce. Hluboce se klaním alianci Konkláve, která byla vinou své hrdosti námi a našemi v dané lokalitě četnými spojenci naprosto převálcována a neslyšel jsem od ní jediné slovo hněvu, zášti či pomluvy. Ba právě naopak - deníky zchudlého krále Dada ukázaly velikost ducha této aliance a pobavily kromě nás jistě i mnoho dalších králů. A nakonec patří moje uznání alianci Bratrstvo Naděje, která sice nebojovala mnoho, nicméně bojovala udatně až do konce, a to s vlastnostmi rytířů, proti kterým je radost bojovat. U Bratrstva Naděje je to obzvláště hodnotné neboť tato aliance bojovala o příčky nejvyšší.

A na úplný závěr, i vzhledem k tomu, že neplánuji vrátit se ze Síně slávy již nikdy jako panovník do světa waw, bych rád poděkoval svým věrným bratrům ve zbrani:

Rád bych poděkoval Snichovi, za to jak skvěle zapadl do naší party a za jeho vždy pozitivní kamarádský přístup a oddanost hře. Stal jsi se Heroldem a navždy jím budeš!

rád bych poděkoval Ojtovi za bezproblémové a maximálně pohodové vystupování ve hře, pozitivního ducha a rovněž za vysoce kvalitní odehrávání své země. Co se týká hraní, patříš rozhodně mezi nejlepší v celé hře.

rád bych poděkoval Ferrimu za nedocenitelnou oddanost přátelům, přetrvávající nadhled a stále pozitivní myšlení. Vždy budeš patřit mezi základní stavební kameny našeho úspěchu. A přestože se tu hru asi nikdy pořádně nenaučíš (tvoje veselé herní minely nám již obstaraly opravdu hodně zábavy), šlechtí tě ochota naslouchat a nechat si poradit.

rád bych poděkoval Lecis za pohodu a veselou náladu, kterou šířila v alianci, a za velmi dobré porozumění hře samotné v kombinaci se schopností bezkonfliktně obhajovat svoje názory. Zapsala jsi se do srdcí heroldů a navždy tam zůstaneš jako milá a příjemná dívka.

rád bych poděkoval Torosarovi za hodiny příjemného pokecu, obrovské nadšení hrou a touhu zlepšovat věci kolem sebe. Velkým přínosem byla i tvoje perfektní znalost pravidel, vysoce kvalitní klikání a podíl na řízení aliance. Jsi jeden z nejlepších hráčů ve hře.

rád bych poděkoval Balthusovi za jeho precizní, místy až vědecký přístup k Vojevůdcům, konstruktivní připomínky a pořádnou porci cynického humoru. O kvalitě klikání netřeba mluvit. Neznám nikoho, kdo by o Vojevůdcích věděl víc.

rád bych poděkoval Daiovi za to, že je pragmatik, baví se hrou a tím to pro něj končí začíná. Udržet si nadhled a rozumnou míru závislosti je obrovsky cenná vlastnost. Jsi borec!

rád bych poděkoval Lotharovi za nezměrné nadšení a udržování super nálady v alianci, za roztomilé tlachání o blbůstkách, stejně tak jako za lví podíl na řízení aliance. Hodiny, které jsi trávil diplomacií, když jsem neměl čas mluví za všechno. Díky moc. Výborné tahání svojí země u tebe považuji rovněž za samozřejmost.

a nakonec bych rád poděkoval Grubarovi, za to že si založil a rozehrál zemi a chodil se za námi často koukat a pokecat i poté co musel přestat v půlce věku hrát. Tvoje radost, když jsi nedávno přišel a viděl, že stavíme finálku byla okouzlující!

Pánové a dámo, bylo mi ctí s Vámi hrát…